Štrasburk se stal symbolem francouzsko – německého smíření

Úvodní stránkaŠtrasburk se stal symbolem francouzsko – německého smíření
25.leden 2015 od Radush v rubrikách Cestování, Nové články
štítky Cestování, Metropole, Tip na víkend, Zahraničí
Hlavní město francouzské provincie Alsasko sehrálo v dějinách významnou roli hned několikrát. Víte, že tu patřil Strašburk Německu a pak zase Francii? Vlajka, která se tyčila nad městem, se však neměnila pouze jednou, ale dokonce mnohokrát. K tomuto nejednoznačnému osudu ho předurčovala samotná poloha na pomezí obou zemí a jejich mnohdy spletité vzájemné vztahy. Nyní se ale obyvatelé tohoto francouzského města těší období nebývale dlouhého klidu. K tomuto stavu však vedla dlouhá cesta, na kterou se nyní pojďme společně podívat. Samotný vznik města sahá do roku 12 př. n. l., kdy bylo založeno římským císařem Augustem. Již ve 4. století našeho letopočtu můžeme narazit na zmínky o sporech Římanů s germánským kmenem Alamanů. Ti byli v bitvě s římskými vojsky poraženi a následně padli do poddanství. V 5. století však bylo město právě Alamany opět dobyto. Po jejich boku tentokrát stáli Hunové a Frankové. V roce 842 zde byla podepsána tzv. Štrasburská přísaha, která se týkala rozdělení říše mezi vnuky Karla Velikého, Ludvíka Němce a Karla Holého. Z historického hlediska lze její největší význam spatřit v jazycích, ve kterých byla napsána. Jedná se totiž o první pramen, kde byla použita staroněmčina a starofrancouzština - do té doby byla používána pouze latina. V období středověku patřilo město Svaté říši římské. Spravovaly ho souběžně dva rody – Mullenheimové a Zornové. Podle jejich jmen dodnes nesou názvy dva břehy řeky - Quai Mullenheim a Quai Zorn. Období „dvojvládí“ provázely vleklé spory, které vyvrcholily tím, že s nimi zdejším občanům došla trpělivost a obě vlády svrhli. Štrasburk se následně stal městskou republikou. Na počátku 15. století byla dokončena věž místní katedrály, která se stala až do roku 1874 nejvyšší stavbou světa. V 16. století se město připojilo k reformaci. Již roku 1681 však došlo k rekatolizaci, když byl Štrasburk dobyt vojsky francouzského krále Ludvíka XIV. Protestanté si mohli oddechnout až po vydání Ediktu Nantského v roce 1685, právě v tu dobu zde totiž zavládla náboženská svoboda.
katedrála
  Ve štrasburském „deníčku“ je podržen také rok 1792. Štrasburk se tehdy zapsal do dějin jako místo, kde Claude Joseph Rouget de Lisle složil francouzskou národní hymnu Marseillaissu. Méně radostné vzpomínky se však váží k roku 1870 a probíhající válce mezi Francií a Pruskem. Jejím následkem bylo město těžce poškozeno. Vzhledem k výsledku konfliktu se Štrasburk i s celým Alsaskem stal následně součástí Pruska. A obyvatelé Štrasburku zůstali Němci až do konce 1. světové války, kdy zde opět zavlály francouzské vlajky. Německá strana se však s tímto výsledkem nemínila smířit. K další revizi dostala příležitost na začátku 2. světové války. Tehdy německá vojska město obsadila. Ze strachu z jejich příchodu předtím stihla drtivá většina obyvatel město ve spěchu vyklidit. Součástí Německa pak bylo město až do roku 1944. V tomto roce francouzská armáda Štrasburk osvobodila a připojila opět k Francii. Právě zde můžeme zdánlivě nekonečnou přetahovanou o alsaské hlavní město zarazit - tento stav totiž platí až dodnes. Celé dějiny Štrasburku tak jako by dokreslovaly složitý historický vztah Německa a Francie. K nelehkému osudu ho předurčuje i geografická poloha přímo na hranicích dvou sousedících zemí. Ve světle druhé světové války, která byla dosud nejhorší katastrofou v dějinách lidstva, začali státníci napříč západní Evropou intenzivně přemýšlet, jak se do budoucna dalším konfliktům vyhnout. Museli počítat s faktem, že bez urovnání německo-francouzských vztahů by veškeré naděje na úspěch neměly nejmenší šanci. Během plánů na poválečné uspořádání se tedy muselo počítat i s poraženým Německem. Mimo jiné mu byla nabídnuta účast v nově vznikající Radě Evropy a následně též v Evropském společenství úhlí a oceli, ze kterého se v průběhu dalších 40 let vyvinula dnešní Evropská unie. Obě tyto instituce našly domov právě ve Štrasburku. Předcházející řádky dokládají, že vzhledem ke složité historii tohoto města mohlo být stěží vybráno lepší místo pro organizace, na jejichž vzniku a chodu se podílí i tito dva odvěcí rivalové.
Evropský parlament
  V alsaském hlavním městě našel útočiště jmenovitě Evropský parlament, který je jedním ze tří nejdůležitějších orgánu Evropské unie. Je zároveň jedinou částí, jejíž zástupci jsou přímo voleni lidem. S odstupem času od posledního konfliktu a také s ohledem na fakt, že všechny další orgány Evropské unie mají sídlo v Bruselu, se ozývají hlasy, které volají po zrušení „symbolického“ štrasburského sídla. Silným argumentem všech kritiků je i fakt, že Evropský parlament disponuje vlastní budovou též v hlavním městě Belgie. Stěhování celkem 751 europoslanců, jejich asistentů a všech členů sekretariátu je finančně velmi náročné. Francie však ústy svých představitelů již několikrát vzkázala, že k odstěhování zdejšího sídla svůj souhlas nedá. Potřebného jednomyslného stanoviska všech členských zemí EU tak nelze dosáhnout a všechny výzvy tímto směrem proto dopadají jako kosa na kámen.    
Radush Autor Radush