Slzy “vymodlených” maminek

Úvodní stránkaSlzy “vymodlených” maminek
14.leden 2016 od Radush v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství
Než jsem začala psát tento článek, velmi jsem přemýšlela, jakým způsobem ho pojmu. Byla jsem si jistá pouze tématem. K němu mám mnohé co říct.... Patřím totiž mezi ženy, kterým jsou věnovány následující řádky. Nakonec mi došlo, že je to prosté. Mou ruku při psaní povede osobní zkušenost. O tu bych se ráda touto cestou podělila se všemi, komu byť jen nepatrným způsobem může pomoci. Tak milé dámy, jdeme na to :-) Cesty života jsou nevyzpytatelné a svým způsobem jsou právě díky budoucímu osudu zahaleném v roušce tajemství kouzelné. Mnohdy nás však události zasáhnou nemilým způsobem. Svou zranitelnost si uvědomíme zejména tehdy, pokud dojde na otázky zdraví, ať už vlastního nebo našich blízkých. Nikdy jindy totiž pravděpodobně nepocítíme s takovou intenzitou, jak křehký lidský život ve skutečnosti je. Připusťme, že s přibývajícím věkem naše obecné povědomí víceméně počítá se zhoršující se fyzickou kondicí. Nicméně pro mladé lidi zůstává tato otázka přirozeně upozaděna a zdraví je v jejich myšlenkách mnohdy chápáno jako jistota. Těšit se pohodovému zdraví však nemusí být samozřejmostí ani v mladém věku. Své o tom vědí mnozí. Pro účely tohoto článku však tuto skupinku zúžíme a několik následujících řádků věnujme těm ženám, které usilují o děťátko. Některé z nás mají to štěstí, že se jim zadaří hned, mnohé dokonce ani početí neplánuji a zpráva o těhotenství je může nemile překvapit. Černého Petra si pak vylosovaly ty, ke kterým toužebně vyhlížený čáp ne a ne přiletět. Trápení zažívají i ženy, které již několikrát potratily a obávají se dalšího opakování. Reakce na dlouhodobou neplodnost bývají různé. Někdo věří svému tělu a dopřává si dostatek času, další věří například alternativním přístupům, jiný po určité době raději vyhledá lékařskou pomoc. Mnohdy konečné rozhodnutí řešit tento problém s odborníky může pozdržet také velká obava z toho, jaký verdikt se v ordinaci dozví. Pokud se však, ať už jakoukoli cestou otěhotnět nakonec podaří, dostaví se samozřejmě ohromná radost. Tu však velice často záhy vystřídá strach o budoucí pokračování těhotenství. Mnohé “snažilky” připouští, že se jejich život od prvního pozitivního testu začíná upínat na každou zdravotní prohlídku. Popisují, že se strachem vyhlíží datum té následující a s radostí prožívají několik chvil od té předchozí. Mezitím vlastně nic moc není .... Pravděpodobně se také nevyhnou zvýšené pozornosti směřující k vlastnímu zdraví. Častokrát je napadnou otázky typu: “Tlačí mne v podbřišku, je to v pořádku?, Dnes mi není tak nevolno jako včera, neděje se něco?, Došlo u mne ke “špinění”, že by se něco pokazilo? Nesnědla jsem něco, co by miminko mohlo ohrozit?, Nepřetěžovala jsem se příliš? Smím to či ono a jaký vliv to bude mít na mé dítě?”. Vžít se do kůže někoho takového, může být pro okolí mimořádně složité. A nahlédneme - li do duše čerstvé nastávající maminky, můžeme narazit na různé pocity. Ty mé lze popsat například takto: “Člověk si přijde, jako když po něčem, co velmi chce, sahá, je to blízko, ale je to křehké a může se to kdykoli ztratit. Nejzoufalejší je skutečnost, že i když budu dělat vše s nejlepším vědomím, nemusí to stačit. A nakonec se můj sen, může rozplynout jako pára nad hrncem….. “. Pro blízké okolí může být tento přístup nepochopitelný, ale není se čemu divit, vždyť i zde platí, že člověk mnohé věci nepochopí, dokud je sám neprožije. A proto se ten, kdo obavy nastávajících “vymodlených” maminek nechápe, těší úžasné výhodě. Dokazuje totiž, že touto cestou nemusel jít. S neporozuměním často také přichází bolavé otázky a připomínky. Mnohé ženy připouští, že slova, ač třeba dobře míněná, dokáží velmi zranit. Mezi nejpalčivější slova patří tyto: “Proč se trápíš, když už jsi těhotná? Jak to, že se z těhotenství netěšíš? Proč si ho neužíváš? Víš, že přenášíš svůj smutek na dítě? Je ti jasné, že tvé dítě bude po narození neklidné a třeba i zlobivé, když ho takto poznamenáš”? Obzvláště bolavou je poslední zmínka. Má zažitá zkušenost mluví takto: “Přirovnala bych to k situaci, kdy až po krk vězíte v bahně a touto otázkou vám někdo v tom blátě vymáchá i obličej.” Prorokováním smutné budoucnosti se mnohdy logicky celá situace ještě zhoršuje. Nastávající mamince totiž ještě přitíží. Obává se o své miminko a teď si má připustit, že je to právě ona, kdo mu ubližuje? Je to jako začarovaný kruh, který se tímto uzavírá. Ráda bych však přímo od srdce navrhla jiný přístup. Milé dámy, mějte se rády, postupujete úžasnou cestu, během které tvoříte nový život. Netrestejte se za svůj strach, přijměte ho jako přirozený a pro danou situaci ospravedlnitelný. Pokuste se odpustit těm, kteří vám nerozumí, v drtivé většině to nedělají schválně. Připravte se na to, že když vaše dítě bude po narození neklidné, někteří to připíší vašim strachům v těhotenství. A pokud to bude dítě pohodové, možná se najde nějaký důvod, čím vysvětlí, že se tak stalo. Buďte však velkorysé. Myslete na zástupy jiných žen, které šly vaší cestou a které mají zdravé děti. Vzpomeňte na miliony maminek, které nosily a rodily své děti v období válek. Jsou snad dočista všichni tito lidé zasmušilí a nervózní? Přemýšlejte nad tím, že na toto tvrzení nejsou žádné důkazy. A že nebyl potvrzen ani opak? Tedy, že nervozita v těhotenství vliv na dítě nemá? Nelamte si s tím hlavu, vždyť, jak říkají právníci, důkazní břemeno je na straně toho, kdo něco tvrdí :-) Pamatujte naopak, že tak jako každý člověk, děláte to nejlepší, co umíte a už jen tím dokazujete, že budete pro své dítě tou nejlepší matkou. A že je ta cesta k miminku pořádně složitá? Není snad spousta věci, které za něco stojí, taková? Přeju Vám co nejpohodovější cestu těhotenstvím, na jehož konci na vás bude čekat ta nejúžasnější odměna v podobě malého uzlíčku lásky. Mně už tu dva takoví spinkají a jsou to klidné a veselé děti. Nechť máte takové i Vy :)
Radush Autor Radush