Priority všedních dnů s půlročními dvojčaty

Úvodní stránkaPriority všedních dnů s půlročními dvojčaty
14.květen 2016 od Radush v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství

Jako asi každá máma sotva několika měsíčních dětí mívám někdy pocit, že by se mi hodilo mít několik rukou, nohou a také kdyby můj den měl minimálně dvakrát tolik hodin. Právě tehdy bych možná stihla vše, co bych si přála. Nic z toho však zařídit neumím a tak si musím vystačit s tím, co aktuálně mám. Jak tedy svůj čas a energii optimálně rozdělit?  Co opomenout a co naopak určitě nezanedbat? To jsou otázky, které řeším dnes a denně. Však to znáte, nebo ne? :-)

Veškeré rozhodování mi často stěžuje moje povaha vykazující určité znaky perfekcionismu a snahou po jakémsi řádu. Po zhruba půl roce s našimi dvojčátky však hrdě hlásím: “Léčím se” :-) Vystačím si už s jednoduchou výchozí pozicí, která praví, že nejdůležitější jsou děti a pak my rodiče… jo, a taky náš čtyřnohý miláček, na toho nesmím zapomenout :-)

Měla jsem již příležitost si ověřit, že zlaté pořekadlo “ Spokojená matka, spokojené dítko”, u nás platí i opačně. Proto veškerý denní program odvíjím od toho, aby byly zabezpečeny potřeby našich dětí a pak přiznávám trochu v pozadí i ty naše. Vzhledem k tomu, že jsou naše ratolesti zatím pouze 6 měsíční, jsou pravidla dána celkem jednoznačně a není obtížné se v nich zorientovat. Je důležité dát miminka spát, přebalit, nakrmit / nakojit, věnovat jim pozornost při hře a umožnit jim dostatek pohybu.

Již v porodnici jsem přijala nedocenitelné pravidlo, které k péči o dvojčata patří: “Dělat vše stejně”. Vzbudí - li se jedno, vzbudit i druhé. Kojí - li se jedno, nakojit obě zároveň. A tak pokračovat ve všem. Ušetří se tím tolik potřebný čas. Teorii bych tedy zvládla, ale připusťme, že ne vždy vše běží jako po drátku :-)

Pokud se stane, že program našich dětí nesladím, čeká mne nekonečné kolečko, kdy si nelze odpočinout, ani se věnovat čemukoli dalšímu.

V případě, že děťátka spokojeně usnou skutečně obě zároveň, zbývá čas na cokoli jiného. Podle předem stanoveného pořadníku postupuji tedy precizně. Shledám - li, že jsem vyspalá, mám udělanou hygienu, pes netrpí hlady a zvládli jsme i jeho venkovní potřebu, zajásám, že nastal čas na úklid, , praní, psaní článků a další činnosti.

Co se úklidu týká, chápu ho i jako výzvu přijít na kloub záhadě, kde jen se tu jednotlivé věci stále dokola berou a kdo (to teda fakt stále ještě netuším) a kam nám pořád schovává všechny malé ponožtičky a dudlíky :-) S vidinou toho, že stejnou činnost budu brzy opakovat znovu, přistupuji k poklízení s jistou lehkostí a v duchu se jen usmívám nad tím, jak s příchodem dvojčat vzala moje touha po dokonalém pořádku za své.   A jak je to u vás? Přidejte své komentáře pod tento článek :-)

Radush Autor Radush