Prarodiče

27.duben 2016 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky Babička, Česko, Děda, děti, mateřství, Prarodiče, Ženy
Tak tohle je TÉMA. Vlastně ani nevím, kde začít, protože co se moji rodiče stali prarodiči, je všechno v naší rodině docela jinak. Nejenom, že když odcházím, nedostávám políbení od mé maminky já, nýbrž má dcera, ale dokonce i můj tatínek začal směřovat svou pozornost jiným směrem. Mají teď prostě nový střed vesmíru. Jsou oba zamilovaní do jedné a téže osoby, kterou je má dcera. Vidím, jak s ní našli novou energii- pohon, díky kterému omládli. A chovají se i jinak! Nikdy bych nevěřila, že mi jednou bude můj tatínek volat a ptát se jakou má B. velikost bot nebo kalhotek. Nemá ostych čekat před obchodem, než otevřou a potom se v davu maminek dostat k teplé zimní mikině za akční cenu, kterou si pro svou vnučku vysnil. Neuvěřitelné! Přiznám se, že mě jejich láska někdy tak dojímá, že mi to vhání slzy do očí a skoro se nemůžu nadechnout. Začínám chápat, jak moc pro ně B. znamená a také si uvědomuji, jak moc jsou důležití oni pro ni. Ne nadarmo ji musím tvrdit, že babička a děda zrovna spí nebo nejsou doma, když jdeme okolo. Ne nadarmo je sama často zmíní během dne: “děda to opraví, maminko” nebo “to mi bibi (babička) ukázala ”. Je jasné, že hrají v jejím životě důležitou roli … a určitě tomu tak bude i u jiných pravnoučat.
Prarodiče
Prarodiče

Prarodiče pomáhají vnoučatům cítit se výjimečně.

Právě toto je vidět velmi často u nás- jakmile totiž má dcera vstoupí k babičce a dědovi domů, jejich pozornost se od toho momentu upíná velmi často pouze k ní. Je pro ně výjimečná a okouzlující, stejně jako všechny situace, které spolu prožívají. Jasně, že jejich péče o ni jde ne vždy ruku v ruce s pravidly, které určila maminka a tatínek, ale pokud vám vaše dcera nebo váš syn nepřipadají po návštěvě prarodičů přímo nezvladatelní, věřte mi, můžete být klidní. Postupně jsem se stala zastáncem názoru, že ne všechno, co jedla, pila a dělala, musím bezpodmínečně vědět … na některé věci už se raději neptám, i když bývaly doby, kdy jsem docela často pokládala otázky typu: “Čistily jste si s babičkou zuby?” “Mami, v kolik hodin šla vlastně spát?” “To může pomalovat celé to okno?” Nejlepší ze všech je ale má stálá otázka: “A co jsi jí řekla, když to provedla?” Načež má maminka často odpoví: “No, vynadala jsem jí- řekla jsem jí, ať už to nedělá.” Chachá, asi si budete umět představit, jak přísně to znělo a jaký účinek to v takovém případě má. Minimální. Tohle prostě babičky a dědečkové neumí. Zrovna nedávno mi můj tatínek oznámil, že jí vlastně nemohou tolik vynadat - nechtějí, aby plakala. To víte, že mě už napadlo: “ To je hrůza, takhle mi kazit výchovu, ale někde jsem četla, že je to vlastně jejich náplň práce. Nezlobme se tedy na ně za to! Prarodiče mohou prohloubit vztah mezi generacemi i objasnit rodinnou historii. Pokud máte prarodiče, kteří rádi vypráví svou minulost, máte vyhráno. Připadá mi až mystické, když babičky nebo dědové vypráví o tom, jaké to bylo, když … Já takové štěstí nemám, musela jsem mojí babičce koupit knížku, kam by vše měla psát, jinak z ní nic nedostanu. A přitom mi to přijde skvělé, když starší předávají rodinné příběhy, obrázky, informace nebo třeba i recepty dál. Připomínají tak historii rodiny. Prarodiče mohou mít na svá vnoučata velký vliv. Někdy se stává, že si dítě víc rozumí s babičkou/dědou než s mámou nebo tátou. Svěří se jim třeba i s důvěrnostmi, které se bojí říct rodičům. Myslím, že na tom není nic špatného, když si vybere prarodiče místo rodičů, hlavně když s někým mluví- zvláště v pubertě se to cení! Prarodiče mohou vnoučatům nabídnout více společně stráveného času než rodiče. Je to smutné, ale bohužel je to fakt. My rodiče máme během všedních dní spoustu úkolů, které už naše rodiče tolik netrápí. Vidím to na mé babičce, když k ní dorazíme na návštěvu - posadí se a poslouchá. Netrápí ji, kolik je hodin, nevyndané prádlo z pračky, večeře nebo nepřetržitá kontrola malého neposedy. Má na nás vlastně vždycky čas. Prarodiče podporují duševní růst svých vnoučat. Někdy jsou to právě oni, kteří našim dětem lépe vysvětlí, co je dobré a co zlé. My se jim už omrzeli, protože do nich stále něco “hustíme”! Jakmile jen slyší TEN tón našeho hlasu, mají VYPNUTO. Dovolme tedy naslouchat i někomu jinému, zvlášť, když si spolu tak rozumí. Často bývám, ale teď zrovna nejsem úplná naivka- vím, že ne každý má takové štěstí na prarodiče jako máme my. Někdy prostě prarodiče nemají tolik času, neláká je svůj čas trávit s vnoučaty, už nejsou tak pohybliví nebo bydlí moc daleko. Nezoufejte a využijte náklonnosti klidně i někoho jiného- může to být teta, strejda, kamarádka, soused, sousedka či někdo starší, kdo žije ve vašem okolí a má vaši ratolest tolik rád, že chce mít v jejím srdci své místo. Dovolte mu to.
Dee Autor Dee