Povídání před spaním

Úvodní stránkaPovídání před spaním
19.srpen 2016 od Dee v rubrikách O dětech, Nové články
štítky děti, Výchova, rodiče, Rodina

Tohle je, myslím, pro každého rodiče prima, když si může povídat se svým potomkem o tom, jaký byl jeho den. Tedy já mám tyhle chvíle ráda, i když od tříleté holčičky se toho moc nedozvíte.

“Jak jsi se dnes měla, B.?” “DobVý.”

“A co jsi dělala u babičky a dědy?” “Nevím. Háli sme si.”

Někdy to bývá vážně hrůza. Párkrát jsem dokonce malinko pochybovala o její zdravé paměti- tak třeba v ten moment, kdy na fotce ze školky poznala jen sebe a jednoho chlapečka, kterého známe i my, takže jsme jí první písmeno poradili. No, hlavně, že ví, jak se sama jmenuje.

Baví mě se jí vyptávat! Nejraději tedy před spaním a většinou asi takhle:

Co Tě dnes rozesmálo?

Bylo Ti něco líto?

A co jsi se dnes nového naučila?

U menších dětí samozřejmě následuje ještě několik pomocných otázek, abyste měli jistotu, že vaše dítě dobře chápe, nač se vyptáváte. B. se u vyprávění vždycky začne usmívat, smát a v případě potíží i truchlit. Rozpomíná se na celý den a vypráví mi všechny důležité momenty.

Možná vám taková chvíle připadá jako docela nevýznamná, ale věřte, že má své důvody. Vlastně mě k nim přivedla má maminka, která vždycky chtěla vyprávět alespoň pár slov o tom, jak jsme se měli. A i přesto, že jsme byli zrovna ve spěchu, neměli náladu, byli v pubertě (takže vyprávět jí něco byla děsná ztráta času), nikdy se nenechala odbýt. 

Povídání před spaním

Komunikace je v rodinných vztazích velice důležitá, a čím dříve k ní povedete vaše děti, tím lépe. Malé děti se učí především z toho, co slyší od svých rodičů nebo z toho, co si pamatují z komunikace se sourozenci. Je velmi důležité, aby cítily, že mohou za svými rodiči kdykoliv přijít a říct jim cokoliv, co mají na srdci. 

Takže už “trénujeme” a musím přiznat, že mě někdy až překvapí, jakým způsobem má dcera situaci vnímá. Snažím se jí vysvětlit, že i události, které jí dnes rozplakaly, nemusí končit negativně, a že chyby jsou normální, a že se z nich můžeme učit.

Naši vždycky říkali: “Vše se dá řešit, jen o tom musíme vědět!” Ono se kolikrát člověku nechce, zvlášť když prožívá vzdorovité období, ale to přejde. Rodiče, vydržte všechny ta hekání, vzdychání, otrávené obličeje - neztratit to pouto mezi vámi a dětmi je velmi cenný dar!

Nehledě na to, že nakonec vždy přijde věta: “A teď ty, mami!” A tak já vyprávím a odpovídám na 100 otázek, dokud mě nebolí pusa nebo přestane být můj příběh pro malého posluchače zajímavý.

Každopádně mohu říct, že s každým vyprávěním znám svou dcerku víc a víc. Poslouchám jí a ona zase mě, jakoby se naše světy propojily v jednu bublinu, která nikdy nepraskne.

Dee Autor Dee