Podruhé V TOM

Úvodní stránkaPodruhé V TOM
18.červenec 2017 od Dee v rubrikách O dětech
štítky rodiče, Rodina, mateřství, Těhotenství

Být podruhé těhotná už je opravdu něco jiného. První těhotenství se odehrávalo ve znamení velkého těšení, zatímco teď mi mé druhé miminko přijde na mysl především v momentě, kdy bubnuje na mou břišní stěnu nebo když se mi na břiše objevují malé vlnky. Nestíhám se zamýšlet nad tím, v jakém jsem týdnu, ani co všechno už ten malý človíček má a umí, ale myslím na něj a vím o něm (tedy o ní, bude to holka)- ostatně můj pupek už se asi od čtvrtého měsíce nedá přehlédnout, tak si na to každé ráno docela snadno vzpomenu.

Samotnou mě překvapuje, že už si na některá místa svého těla dávno nedohlédnu a to se zas tolik necpu, jen mám děsnou chuť pořád něco ochutnávat. Asi teď používám nějakou dříve zcela nepoužívanou část mozku, která v době mého druhého těhotenství bez přestání monitoruje naši lednici a NUTÍ mě dělat její průběžné kontroly. Je to hrůza - sladké jsem si zakázala, ale i tak to vydržím vždy asi jen 15minut a pak už se tam ženu. Uklidňuje mé snad jen pocit, že spíš než žeru, tak zobu - a v tom je myslím zásadní rozdíl!

V každém případě do devátého měsíce určitě prasknu nebo se budu alespoň chvílemi vznášet jako balónek- tak si totiž připadám. A to jsem vám ještě nevyprávěla o mé lásce ke zmrzlině - to už by vyšlo na samostatný článek. … tedy těším se, až už bude má druhá víla tady s námi.

I když nejvíc se těší asi B. - už dala mezi své čepice i jednu hodně malinkatou, co jsme teď nedávno dostali. Chodí mi líbat, mačkat a hladit břicho a vždycky, když se chce pochlubit, že budeme mít miminko, vehementně mi zvedá sukni nebo šaty, aby to břicho bylo opravdu pořádně vidět! Dělá to všude, což bývá překvapením nejen pro mě, ale i pro ty kolem.

Teď v posledním týdnu dokonce začala s malou ségrou komunikovat, zjistila, že ji snadno vzbudí pískáním plyšového oslíka, takže to úspěšně praktikuje každé ráno. Naběhne k posteli, odkryje peřinu i pyžamo a na holém pupku tančí a píská s plyšovým oslem, dokud se nezačne břicho zvedat. Nemám sílu jí v tom bránit. Je kouzelná! Jen doufám, že jí ta radost dlouho vydrží.

Občas se jí snažím přiblížit krušnější časy, které nás čekají. Především tedy ten fakt, že už nebude jediná a já jí nebudu moci pomoct pokaždé zapnout bundu nebo utáhnout boty. Nooo, bude to těžké, ale říkám si, že když i ona dostane svou roli v naší “už pětičlenné rodině” (4+pes, ten by mi to neodpustil), a když jí všechno vysvětlíme tak, jako doposud, nějak to půjde. Musí to jít ... pokud dřív nezešílíme

Manžel to zvládne, bude to holka- zase se zamiluje a se svým flegmatickým přístupem se jako ryba ve vodě propluje až k mazlení se dvěma cácorkama a to on bude v sedmém nebi. Ale co já?

Jsem už za půlkou, čekám zase holčičku, takže spoustu věcí už mám a nic zásadního není třeba shánět. Neplaším, neběhám po obchodech, vlastně spíš naopak- snažím se užívat si klid a pohodu nás tří (tedy čtyř). Už vím do čeho jdu a to mě činí klidnou i neklidnou zároveň.

Snažím se chodit na procházky, cvičím těhotenskou jógu, taky s ní tančím, zpívám a nebo jí jen vyprávím. Zkouším rozluštit, kde v tom svém super bazénku zrovna plave a jak se jí tam zrovna daří, ale zatím spíš jen hádám.

Porod a celé šestinedělí s B. nebylo zrovna jednoduché, takže se teď soustředím na to, abych našla nějaký způsob, jak si to těhotenství trochu usnadnit a lépe se naladit na své miminko. Už je to přeci jen PODRUHÉ, to už bude zase jiné.

Dee Autor Dee