Počkejte až ….. aneb plašení maminek v Čechách

Úvodní stránkaPočkejte až ….. aneb plašení maminek v Čechách
1.květen 2016 od Radush v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství, Ženy
Jako nastávající maminka rovnou dvou dítek najednou jsem svou novou životní roli vyhlížela s patřičnou pokorou a také přáním, abych se o naše dvojčátka dokázala postarat co nejlépe.  Připouštím rovnou, že mne někdy více, někdy méně znervozňovala skutečnost, že o tom, jak se vychovává byť jen jedno dítě, jsem do té doby neměla podrobnější představu….. a nyní se osud rozhodl nadělit nám hned dvě …. Povzbuzena kouzelnou mantrou všech maminek dvojčátek, která praví, že osud nenadělí dvojčátka nikomu, kdo by je nezvládl, jsem během těhotenství vyhlížela vstříc porodu. V hlavě mi běžela myšlenka, že pokud je to tedy tak, je do mne vkládána veliká důvěra a já se od samého počátku rozhodla ji nezklamat. Nicméně zejména poslední týdny těhotenství, kdy již příchod dětiček získával konkrétní obrysy v podobě kupící se výbavičky, mého odchodu na mateřskou a snad nikdy nekončících dotazů ohledně mé dosavadní celistvosti, byly provázeny “zvýšenou nervozitou”. Ach ano, přiznávám….. to jsem ještě hodně diplomaticky zabalila :-) Tak tedy ještě jednou. Představte si prvorodičku chystající se na přirozený dvojporod s hlavou plnou hormonů a také pochyb o tom, jak jenom se o ta dítka postará. Tak zhruba taková jsem byla já :-) A do této směsice nálad se často přimíchal někdo z okolí, kdo mi svými správně míněnými radami prorokoval, jak těžký život s dvojčátky je. Setkávala jsem se takřka denně s větami typu:
  • Vyspi se teď, pak už se nevyspíš.
  • Zařiď si, co potřebuješ ještě před porodem, pak už nebude na nic čas.
  • Změní se ti celý život, nezbude už čas na tvé koníčky.
  • Užij si manžela, pak už vám pro sebe nezbude žádný prostor.
  • Nebudu Ti nic nalhávat…. pose***... se z toho!
  • Porod Ti tedy nezávidím a rodit hned za sebou dvakrát… no, dej pokoj.
Tyto a mnohé další věty slýchá pravděpodobně nejedna budoucí maminka. Představa dvojčat však mnohdy v okolí budila dojem, že toto vše musí být znásobeno dvakrát a tím pádem se tedy jedná o něco nepředstavitelného. Vzápětí tito lidé přidali vzpomínku na výchovu vlastního dítěte, které kdyby měli naklonované dvakrát, by určitě nedokázali zvládnout a ocitli by se při nejlepším v blázinci nebo rovnou v “Pelhřimově” - jak pravil Rudolf Hrušínský v dnes jeden již legendárním filmu Vesničko má středisková :-) Po takovém rozhovoru jsem odcházela často s očima vykulenýma navrch hlavy a pocity plnými obav, jak jen já to udělám. Ohlédnu - li se zpětně, musím však připustit, že na celé téhle “dvojčecí” záležitosti byl nejhorší můj strach. Nejprve o to, abych miminka donosila do řádného termínu, pak abych je v pořádku porodila, následně prošla celé šestinedělí a vše, co přijde potom. Neustále jsem tak s trémou čekala, kdy přijde ta prorokovaná doba plná těžkostí, ale zvládli jsme zatím vše. Někdy to bylo s lehkostí, jindy to chtělo trpělivosti více, ale nikdy se mé pocity z toho, že by něco nefungovalo tak, jak má, nevyrovnaly obavám, které jim předcházely. Přemýšlím - li nad tím, proč to tak je, docházím k jednoduchému zjištění. Všichni ti, se kterými jsem o dvojčátkách kdy ještě v těhotenství mluvila, mi totiž zapomněli sdělit jednu veledůležitou skutečnost. Ať už bude péče o naše děti jakkoli náročná, budu to dělat ráda, protože to bude právě pro naše děti. Říkám si, že třeba ale věděli, proč mi právě tohle nemají prozradit. Je dost možné, že bych jim to nevěřila. Je to totiž zkušenost nepřenosná, na kterou si musí každý přijít jenom sám. A já dnes děkuji našim dětem, že díky nim jsem ji mohla získat :-) PS: Včera jsem potkala dvě náhodné kolemjdoucí, které chtěly nahlédnout do našeho kočárku. Výrazem plným soucitu se mne první z nich tázala, jak to zvládám. Když jsem ji odpověděla, že vše v pořádku a děti jsou hodné jakoby ožila a dodala: “Jen počkejte, až jim porostou zoubky, to se nevyspíte”. A druhá hned přisadila: “No, a až začnou chodit…., to bude hrozné”. A já už jen pokyvuji hlavou. Po všech těch zkušenostech, vím totiž své …. Přijdou doby, kdy bude vše náročnější a naopak i ty snadnější. Ale my to zvládneme, ať už se ztrátou kytičky a nebo s ní :-)
Radush Autor Radush