Nová "neplačící metoda"

Úvodní stránkaNová "neplačící metoda"
3.březen 2016 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky Česko, děti, mateřství, Ženy, Životní styl
Přiznám se, že jsem neměla možnost tuto metodu vyzkoušet, B. už je veliká a já se o ní dozvěděla teprve nedávno. Ale řekla bych, že dává smysl a myslím, že by mohla fungovat. Jen to chce vydržet, což je u plačících dětí HODNĚ těžké. Mockrát jsem měla pocit, že mi to snad utrhne srdce, rozpůlí hlavu, že celý dům musí slyšet, jak děsná jsem máma, když to mé miminko takhle pláče. Byla to prostě muka! Pamatuji si, že jsem ze začátku dělala přesně to, co asi většina z nás. Jak miminko začalo plakat, tak jsem utíkala a snažila se jej všemožně utišit. Někdy jsem se cítila jako hrdinka, když jsem vydržela o kousek déle a ještě chvíli nešla k postýlce, ale i tak to bylo velice vyčerpávající, především v noci. Pak jsem začala praktikovat metodu, kdy k miminku jdete vždy až po určité chvíli. Nařizovali jsme si s manželem dokonce stopky, abychom tam vydrželi chvilku nejít. A světe, div se! Tohle vážně zabralo a naše dcera se naučila velice brzy usínat v postýlce sama a téměř bez pláče. Ale nemyslete si, bylo to těžké - i já si ten její pláč kolikrát oplakala!
Nová "neplačící metoda"
Metoda, na kterou jsme narazila před pár dny, k celé věci přistupuje docela opačně. Její princip je jednoduchý: Naučit své miminko, že přijdete, když JE KLIDNÉ. Jakmile vaše dítě uspáváte, čtete mu z knížky, houpete jej v kolébce, chováte v náruči - položte ho do postýlky, ještě než usne. Ne jen proto, aby si zvyklo, že na tomto místě bude usínat, ale také proto, abyste jej mohla pochválit a “ujistit”, jak hodné je, že vůbec nepláče. Popřejte mu dobrou noc a odejděte z pokoje. Jakmile však začne “natahovat”, přispěchejte a znovu ho pochvalte. Můžete ho pohladit po tváři, láskyplně k němu promluvit a nakonec zas popřát dobrou noc a odejít. Nejdůležitější však je, abyste vždy dorazili, ještě než se úplně rozpláče! Pokud se tak ale párkrát stane, určitě nepanikařte! Držte se daného postupu a počkejte, než přijde trochu klidnější část pláče. Podstatné prý je, abyste děťátku ukázali, že vás to překvapilo-  ba až zmátlo, že pláče. Přeci není čeho se bát, maminka je pořád nablízku. Jak už jsem v mých článcích mnohokrát zmínila, děti rozumí emocím více, než si myslíte! Nezapomeňte tedy, že pokud vy budete klidní a bez obav, uklidní se i vaše miminko. Je jasné, že první dny budou probíhat stejně jako všude jinde. Vaše děťátko to prostě bude zkoušet. Ale pokud nepolevíte a budete se držet zmíněných rad, máte šanci na úspěch. Moc vám ho přeji!!
Dee Autor Dee