Nesmíš jiným ubližovat

Úvodní stránkaNesmíš jiným ubližovat
29.červen 2015 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství
Čím je to mé batole větší, tím spíš má potřebu prosadit se. Jako malé mimino toho moc nedovedlo, ale teď už leckam dosáhne a lecco zkusí. Zkouší třeba stále někam šplhat (na postel, z postele na noční stolek, z nočního stolku zas na okno), taky zkouší různé věci jíst (plátek citrónu, cibuli, syrovou bramboru jako maminka nebo pecku z třešně, co se již nepodařilo z pusy vylovit). Aktuálně se jí daří zkoušet mou trpělivost a především to, jak pevné jsou hranice, které jsme jí stanovili (někdy lehce štípne, malinko bouchne, napřáhne se nebo plácne). Poznává své prostředí. B. si takhle fyzicky začíná testovat zatím pouze rodinu, ale jsou i případy, kdy děti takto zkouší i jiné děti, což je potom nepříjemné i pro jejich maminky. Takovým bych chtěla tímto článkem pomoct. Proč se tak vlastně děti chovají?

Příčiny jednání

Jak jsem se již zmínila, může se jednat o pouhé poznávání hranic- dítě (většinou ve věku od 18ti měsíců do 4 let) nás zkouší nebo je to důsledek nějakého nepohodlí (hlad, nedostatek spánku nebo jakékoliv bolení) nebo si jen jednoduše žádá naši pozornost. Myslím, že je důležité příčiny rozlišovat a pozorováním zkoušet, co zabere.

Jak tedy postupovat

Teorií je mnoho. Od trestajících přes doporučení výstup ignorovat nebo správné jednání vysvětlovat, až po pevné objetí česko-německé psycholožky Jiřiny Prekopové. Samotná různost teorií nám s jistotou naznačuje, že ideální recept neexistuje. Jak se tedy co nejlépe zachovat, když naše dítě ubližuje?

Vysvětlujte

Asi bych začala přístupy vysvětlujícími. U batolat to nepřehánějte, buďte struční a výstižní. Příliš mnoho slov se mine účinkem. Nebojte se jim třeba i udělat to samé, pokud se nejedná o něco příliš bolestivého. Vždy však v klidu, bez emocí, jen jako ukázku. Jednou mě B. zatahala za vlasy, vrátila jsem jí to. Nemyslím si, že bych ji tím nějak ohrozila. Chtěla jsem jen, aby poznala, jak je to nepříjemné. Už si to ke mně nikdy potom nedovolila.

Všímejte si

Pokud pozorujete, že vysvětlování nemá na dítě žádný vliv, zkuste se vyhnout tomu, co nevhodné chování způsobuje. Sledujte vaše dítě a předvídejte. Vím, že je to těžké, ale některým situacím se tak dá opravdu snadněji vyhnout. Doporučuji se domluvit i s maminkou druhého dítěte a vytipovat, kdy a jak zakročit. Někdy na děti zabírá více jiná osoba, domluvte se s maminkou nebo tatínkem ubližovaného, ať dá klidně i velmi přísně najevo, že tohle si nesmí nikdo k jejich dítěti dovolit.
Nesmíš jiným ubližovat

Jednejte rázně

Jakmile vaše dítě jinému ubližuje, oznamte mu, že toto jednání nebudete tolerovat. (Nejsem pro fyzické tresty- jak chceme dítěti vysvětlit, že nesmí nikoho bít, když ho budeme samy nějak fyzicky trestat?) Je však nutné, aby dítě vědělo, že toto chování si nesmí dovolit ani k členům rodiny, ani k vám ani k jiným dětem. Funkční se mi zdá odvést ho mimo prostor, kde si hrají ostatní děti s tím, že se může vrátit pouze, pokud se to již nebude opakovat. Pokud ubližuje dál, odejděte úplně pryč. Je možné ještě dát poslední šanci a po cestě domů se vrátit, ale více ani krok. Pokud takto zareagujete a splníte, čím jste hrozili, dítě už se takovému jednání příště vyhne.

Nezapomeňte

Děti by se měly umět přijít omluvit, pohladit, pofoukat, podat ruku nebo obejmout. Našla jsem i takové vysvětlení, kdy rodiče dětem říkají, že ruce se přeci používají spíše k jiným věcem. K ubližování neslouží! Ruce jsou lepší k obejmutí, tleskání, mávání, kreslení, pohlazení, pomáhání atd. Přesvědčte je o tom tím, že něco z toho ještě teď hned vyzkoušíte.
Dee Autor Dee