Neobyčejný půlrok s (pro nás) neobyčejnými dvojčaty

Úvodní stránkaNeobyčejný půlrok s (pro nás) neobyčejnými dvojčaty
23.duben 2016 od Radush v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství
Při pohledu do kalendáře mně jímá překvapení a údiv. Pánečku, je to již 6 měsíců, co se narodily naše dvojčátka….. Nelze jinak než konstatovat: ”Ten čas ale letí”. Nezdá se to tak dávno, co jsem si ještě přes bříško tak tak zavázala tkaničky a dnes jsou tu již naše ratolesti s úsměvem od ucha k uchu. Pryč jsou také momenty s malými miminky, která roztomile, i když pravda trochu nepřítomně, mžourala na naše obličeje a to jen tehdy, pokud jsme se přiblížili doslova na pár centimetrů. Nestíháme žasnout, jak se nám před očima mění a jak úchvatným vývojem prochází opravdu každý den. Čím dál více jsou patrné rozdílné, ale i společné vlastnosti a schopnosti, které naše děti mají. Holčička je v souladu s obecně uznávanou teorií, že prvně narozené dvojče, bývá rozvážnější a přemýšlivější. Chlapeček jako druhý narozený také odpovídá předpokladu, že bude více citlivý a více vyhledávat společnost. Ale samozřejmě nic nelze brát podle tabulek a jsou dny, kdy se zdá, jako by své vlastnosti prohodili. Nám nezbývá než jedním dechem sledovat, čím nás zrovna překvapí.  Jsem si jistá, že stejným úžasem nad vývojem našich štěstíček prochází většina rodičů, byť mají třeba jen dítko jedno. Pokud to tedy mohu soudit zrovna já, která jsem byla maminkou jednoho dítěte pouze 15 minut - než se narodilo to druhé :-) Při příležitosti jakýchsi půlnarozenin se zdá být příhodná doba k rekapitulaci toho, co nám rodičovství s dvojčátky dalo, ale třeba i vzalo. Tak pojďme na to. Obecně vzato, dalo nám všechno a nevzalo nám nic….. Ne, ne, teď jistě kroutíte hlavou, že ze mne mluví zaslepená mateřská láska a víte co, máte pravdu. Předchozí zjištění je zastřeno subjektivním pocitem. Každý přeci ví, že rodičovství člověka změní. Tak tedy ještě jednou :-) Co nám dalo? No, přece naše děti. Ty malé tvorečky, o kterých jsem si okolo dvaceti let (a přiznávám i o něco déle) nedovedla představit, že bych je někdy v budoucnu dokázala odnosit, porodit a vychovávat. Sama jsem si připadala nejprve jako dítě, pak jsem se nemohla nabažit pocitu nezávislosti a touhy vychutnat moře možnosti, které svět nabízí. A to i přesto, že jsem vždycky věděla, že děti jednou určitě chci, o jiné možnosti u mne nebylo pochyb, fakt ne :-) A co nám vzalo? V tuto chvíli je pryč většina našeho volného času, pryč je naše svoboda při plánování dovolených dříve omezených pouze financemi a možností pracovního volna a pryč je moje představa toho, že lze mít stále uklizený byt jako klícku, což jsem dříve považovala za naprostý standart. A co je pryč už asi navždy? My jako středobod našeho světa, jako lidé, kteří přemýšlí o důležitostech všedních dnů, které teď již vlastně tak důležité nejsou. Fuč jsem i já a můj dřívější žebříček hodnot, který se přebudoval způsobem, že nejvýše stojí naše děti, celá rodina, naše zdraví a pak následuje všechno ostatní. Když tak nad tím přemýšlím, není toho málo, ale víte co, stojí to za to :-) Jo, a ještě jedna věc je pryč! Můj čas, který mohu věnovat tomuto článku, jelikož se mi dvojčátka budí a já musím jít :-) Tak zase příště :-)
Radush Autor Radush