Na podzim

9.říjen 2014 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky
"Jakou máte nejraději barvu? Modrou, zelenou, červenou, žlutou?" "A vy, paní učitelko?" "Jakou mám já nejraději barvu? ... No, asi tu podzimní!"

Podzimní listí

Líbí se vám podzim? To, jak se procházíte mezi listy a ony šustí tak, že máte chuť se zasnít nebo si jich hrst vyhodíte nad hlavu a svět je hned barevnější. Že to neděláte! Tak to byste ale měli, je to skvělá zábava! Já si vždycky myslela, že se podzim musí líbit všem! Tak všem ne! Pár lidí už mě vyvedlo z omylu. Ale proč se jim tohle roční období nelíbí? Myslím, že nejhorší jim asi může připadat to sychravé počasí, pak taky, jak dny se zkracují a nakonec, že začíná škola a s ní pro děti i rodiče spousta nových povinností. Aktuálním tématem teď byly i zájmové kroužky. Asi byste byli velmi překvapeni, kolik takových kroužků může školák za týden mít. Co školák?! Učila jsem jednoho předškoláka, který měl minimálně jeden kroužek denně. A mě napadlo, jestli toho na něho není nakonec moc?

Dětské kroužky

Poslední dny nad tím dost přemýšlím. Jak často by měly děti chodit na kroužky? Které jsou dobré a které mohou být v určitých případech jen ztrátou času. Momentálně pár takových "velmi zaměstnaných" dětí učím a pozoruji, že už ve čtyři hodiny se kolikrát cítí tak unaveně, že se velmi těžko dokáží soustředit. Víte, vždycky když přijdou v pondělí dospělí, šourají těma nožkama po chodbě a vzdychají, jak jsou unavení, tak já se jim malinko vysmívám. Nechápu, jak mohou být hned na začátku týdne už tak unavení- přeci včera skončil víkend a oni by měli být plni síly! Ale jsou to dospělí, tak toho mají asi hodně jak doma, tak i v práci, ze které zrovna utekli, aby spojili příjemné s užitečným, na chvíli se zastavili, dali si kávu nebo čaj a přitom se rozhodli něco se naučit... Dobře, takže dospělím to tedy neberu, ale jak je to s tou únavou u dětí? Můžou za to zájmové kroužky? Chtějí jich opravdu samy dělat tolik? A měly by jich mít tolik? Nebo to MY dospělí chceme, aby toho zkusily co nejvíc, aby měly co nejvíc zábavy a co nejvíc pohybu, aby se našly ..., nebo aby se alepsoň hledaly? Co přesně si vlastně od toho slibujeme? Samozřejmě tím nechci říct, že by pro ně kroužky neměly být dobré! Potřebují mít nějaké zájmy, potřebují mít pohyb, přátele, společnost. Už mockrát jsem s dětmi řešila problém typu:
"Chodím na kroužek, který mě nebaví, ale nedokážu rodičům říct, že už tam chodit nechci".
Proč je to pro děti tak těžké? Mají jednoduše strach, malý nebo velký strach z toho, že to táta nebo máma nepochopí a přijde dlouhý monolog plný výčitek a bolestných pravd o tom, kolik času a peněz je ten kroužek stál. Tady se musím té drobotiny zastat (asi to nebude poprvé a naposledy), je jim to jasné, jen to ještě nedokáží tak rychle poznat. Neví, co je bude bavit doopravdy a nebo jen proto, že to dělá kamarád, nebo že tam chodí ta parádní kočka ze 7. A. Mají jiné hodnoty a ty naše dospělé hodnoty v podobě času nebo peněz jim toho bohužel ještě tolik neříkají. A proto je organizování jejich času závěrem pro nás taky složité.

Objevování a prostor

Má osoba není výjímkou, mám příšerné sklony k tomu někoho nebo něco organizovat. A i když se tuze snažím tuto vlastnost kontrolovat, kolikrát mi prostě není pomoci a někdo to vždycky odnese! Joo, kdyby šlo tak jen o rodinu- ti mě znají, mávnou rukou nebo mi otevřeně naznačí, že tohle už by bylo moc, ale co je horší, začínám pozorovat, jak už to pomalinku zkouším i na to mé batole. "S tímhle si teď hraj - tohle je pro tebe vhodnější hračka, sem nechoď - tam by to mohlo být nebezpečné, já ti to otevřu, ty to ještě těma ručičkama nezvládneš .... atd. ", asi vám to bude znít neškodně, ale tímhle jednáním vlastně dětem vůbec nepomáhá mě, spíš naopak! Neříkám, aby si dělaly co chtějí, hranice by určtě měly mít, ale taky potřebují životní prostor a cítit, že mají možnost se rozhodnout. Určitě by raději chtěly vymyslet, jak to otevřou SAMY nebo prozkoumat i místa, kam se tak často nechodí.
JSOU TO DĚTI! Děti, jejichž největším úkolem je objevovat sebe, své možnosti a schopnosti, své okolí.
A vašim úkolem by mělo být nabídnout jim pomoc, pokud o ni budou zrovna stát. Vidím to na mé dceři, když si s ní hraju nebo ji něco nového učím, baví jí to, ale pořád to je nic proti tomu, když ji v místním dětském centru pustím mezi děti a hračky, je taaaaak šťastná, že mě ani chvíli nepotřebuje. Objevuje totiž všechno sama a to je pro ni mnohem VÍC!

Jde o jejich čas

Proto si myslím, že přesně to by urcitě chtěly i ostatní děti. Zkuste se jich zeptat, který z kroužků je opravdu baví a kam by chtěly chodit. Zkuste upustit od svých plánů a představ a dát jim svobodu v rozhodování. Vždyť to je JEJICH volný čas. Ten váš vám taky přeci nikdo neplánuje! A když ho budou chtít trávit s jinými dětmi za domem, tak jim to dovolte! Budete tak dětem zase o kousek blíž a uvidíte, že se vám tenhle malý krůček mnohonásobně vrátí! Myslím si, že největší problém nás dospělích je, že vidíme děti menší než doopravdy jsou. Naučila jsem se, že to jsou stejně velké bytosti jako my, jen v malých tělech a s menším množstvím zkušeností. A právě s tím jim můžeme pomoci, ukázat jim tenhle svět. Totiž jak moc se bude líbit nám, tak moc ho budou nakonec milovat i ony. A pokud vám můžu poradit, ukažte jim ten svět v barvách, vždyť černo-bílý podzim by byla děsná nuda!
Dee Autor Dee