Které věty dětem neříkat?

Úvodní stránkaKteré věty dětem neříkat?
9.prosinec 2016 od Dee v rubrikách O dětech
štítky děti, dětství

Ještě, když byla B. malé mimino, pořád jsme říkali: "Nebudeme jí říkat tohle ani tohle." Zaslechla jsem tenkrát nějakou maminku, jak hubuje své dceři a při každé větě, jí oslovuje, "mladá dámo" - bylo to ještě batole a mně to přišlo děsně divný, když jí říkala: "Tak začni si už obouvat ty boty, mladá dámo!"

Ne ne, tohle říkat nebudeme! Budeme se prostě hlídat. To víte, je to těžké, kolikrát hlavně s ne úplně slušnými slovy. Základ ale je, pokud vám něco “uletí”, prostě se k tomu nevracejte a hlavně na podobné slovo nijak neupozorňujte. Jen ať vás nenapadne za to třeba manželovi před dítětem vynadat, mohlo by to vyvolat věty typu: "Tohle říkám, protože to říká táta!" a s tím už se těžko pracuje.

Když ale naše dcera přišla nedávno s větou: "Jsi nománíí?" Trochu jsme se lekli a zneklidněli. Ani nevím, kdy jsme podobnou větu použili doma, ale určitě ji někdo v její přítomnosti použít musel.

Uvědomila jsem si, že i když tohle nebyla zrovna má věta, občas sama řeknu i to, co není úplně vhodné, co se výchovy týče. Na co si dát tedy pozor? Použiji příklady Zdeňka Matějčka, našeho světově proslulého dětského psychologa:

"Nemám tě ráda! Nemám tě rád!"
To proto, že v podstatě to není a nemůže být pravda. Máme a budeme je mít rádi, ať se děje, co děje. Ale také proto, že takovéto prohlášení vyvolává v dítěti zmatek. Ono má vědět, že je milováno. Ne nadarmo říká profesor Dunovský, že každé dítě, které není milováno, je vlastně týráno. Proč bychom tedy měli týráním vyhrožovat. Mohu říct: "To jsi mě moc rozzlobil! Zlobím se na tebe! Takhle se chovat nesmíš!" Ale se svou láskou bychom hazardovat neměli – je to moc vzácná věc. A dítě to ví, i když nám to slovy třeba ještě nedovede říct naplno.

"Nejsi k ničemu!"
Takové řeči ponižují dítě zpravidla víc, než si my dospělí představujeme. Dítě má vědět, že má pro své nejbližší pozitivní význam a hodnotu. Jestliže mu říkáme, že pro nás nemá hodnotu žádnou, rozhodně je tím nepovzbuzujeme, nýbrž utloukáme jeho sebevědomí. Je prokázáno, že takové děti se pak špatně učí, i když mají inteligenci třeba vynikající.

"Děláš mi ostudu!"
Tím totiž zdůrazňujeme, že nám nezáleží ani tak na něm jako na nás samotných. Zdůrazňujeme své postavení, svou důstojnost, svou dobrou pověst. Nemusíme se bát dítěti dát najevo, že to a to jeho chování je nevhodné, neslušné, nesprávné a veskrze nedůstojné tak velkého kluka nebo holčičky – a že je to tedy jeho ostuda. Ale nedělejme ze sebe povýšené vychovatelské netykavky.

Aby tenhle článek nebyl jen o tom, co říkat dětem nemáme. Napíši to, co nikdy žádné dítě neomrzí poslouchat:

MÁM TĚ RÁD!

MÁM TĚ RÁDA!

Říkejte to dětem, kdykoliv vás to napadne. Když jsou smutné, když vás potřebují, když se s nimi loučíte, když si s nimi telefonujete nebo když jim píšete, … Prostě vždycky, když to tak cítíte!

A reakce? Některé Vás dozajista pobaví.

Já třeba teď nedávno řekla B.: 

"Moc jsi mi chyběla!"

a ona na to: 

"Já Tobě taky, maminko!" ... :o)

Přeji Vám kouzelný předvánoční čas!

Dee Autor Dee