Jak vychovávat a nevychovávat?

Úvodní stránkaJak vychovávat a nevychovávat?
19.říjen 2016 od Dee v rubrikách O dětech
štítky děti, Výchova, rodiče, Rodina

Zrovna dnes jsem zas četla jeden z těch článků o správné výchově, k čemu se vlastně přiklonit - být přísný rodič chrlící různé pokyny a omezení nebo dát dětem tolik svobody a prostoru, co dává volná výchova? Taky jsem hledala tu správnou cestu, jak mám svoje dítě vést a vždycky se mi moc líbilo vybírat si z možností, které nabízí naše doba. Jenže internet je plný informací a u výchovy svých dětí si přirozeně musíte dát sakra pozor, abyste za sebou nenechali mnoho chyb. Špatný návyk, zkušenost nebo vzpomínka se již těžko z hlaviček vašich dětí maže, nebo se jen velmi těžko přebije informací novou.

Abych byla více konkrétní, začnu u sebe. Myslím, že je více než jasné, že má dcera v sobě mívá kolikrát i sto čertů a, že ne vždy je ta nejvychovanější princezna. Občas zlobí nebo kňourá, umí se i vztekat. Taky mám pocit, že se někdy snaží s námi manipulovat. Ale přes to všechno si můžu být jistá, že v “krajní situaci” ji dokáži přesvědčit, aby udělala to, co je podle mě dobré a správné. A jak jsem toho docílila? Zkoušela jsem prostě v různých situacích reagovat různě a pozorovala B., kdy se jak chová a jak bychom si mohly v podobných momentech co nejlépe rozumět.

Být příliš striktní vám ve většině případů přinese buď zlé a vzdorovité dítě nebo udupanou dceru či syna s pocity méněcennosti. Naopak u volné výchovy jsou pak dle mého názoru zas tenké nebo téměř žádné hranice, které dítěti nakonec dají větší moc, než má sám rodič.

Hledejte svůj způsob výchovy sami. Jsem učitel i rodič - pozoruji malé děti i ty starší a řeknu vám, že nejsme na té nejlepší cestě, jak vychovávat své děti. Co často vidím je, že jim chybí pokora a úcta, jsou zhýčkané dary a dárky a přestávají si vážit nejen věcí, ale i lidí.

A co na to my rodiče? Zvykli jsme si posílat své nevychované děti do pedagogicko-psychologických poraden, kde jim velice snadno dají nálepky různých poruch. Čekáme, že nám napíší papír na to, že má náš potomek ADHD nebo nějakou dysporuchu, což mu velice usnadní jeho vzdělávání ve škole. Papír předáme ve škole a pak ...  „Už se starejte a vychovávejte!”

Víte, já myslím, že problémem je, že děti přestaly po čemkoliv toužit. A když netoužíte, chybí vám jednoduše POHON. Věci, které můžete mít snadno a rychle už ztratily své kouzlo a význam. Nekupujte jim hned vše, co by chtěly. Ať se lopotí a dřou a snaží se.

A jak je to s tím vztekáním?

Profesor Zdeněk Matějček říkal, že více než polovina dětských záchvatů vzteku je dána tím, že na ně příliš spěcháme anebo proto, že nutíme dítě, aby dělalo něco, na co ještě vnitřně nedozrálo. Něco na tom určitě bude- jen si některé ty situace přehrajte, já už pár podobných chyb udělala.

Jinak se vztekem to mám tak, že to mé dítě většinou nechám chvíli smutnit, plakat, zlobit se- myslím, že potřebuje čas si svůj pocit prožít a promyslet. (Samozřejmě musí vědět, proč jsem mu to či ono zakázala.) Tímto způsobem jsem po nějaké době docílila toho, že B. už dokáže přijít i sama a omluví se nebo se přijde pomazlit a my si o všem můžeme znovu promluvit.

Když vidím, že jí celá ta situace prostě zpracovat zrovna nejde, tak jí jen pohladím po vláskách, dál už nic neříkám a prostě pokračujeme v tom, kde nás její vztek zastavil. Ale když je nejhůř a ona ŘVE a ŘVE a ŘVE, chytnu jí za ruku a se zdravou dominancí ji už bez komentáře dopravím domů- většinou, když již dlouho pláče, už za chvilinku neví, proč je tak smutná.

Co je asi nejdůležitější: Neměňte svůj původní postoj, NEUSTUPUJTE! Nezapomeňte být vzorem a buďte takoví, jaké mají být jednou vaše děti. Pravdou je, že první krok je vždy u nás, rodičů – já musím rozhodnout, já mu musím hranice stanovit.

Já vybírám, jak ho vychovám. Je to velká zodpovědnost, ale vy jste tím nejlepším člověkem, který jim v tom může Vašemu dítěti pomoci.

Dee Autor Dee