Jak šumí škola

Úvodní stránkaJak šumí škola
29.únor 2016 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky Česko, děti, Studium, Učitel
Víte, jak šumí škola? To máte pokaždé jinak. Jinak, když procházíte chodbou o velké přestávce, jinak když jdete po chodbě na hodinu dávno po zvonění (to vlastně vůbec nešumí) a jinak, když vejdete do třídy, která není plná dětí, ale plná učitelů. K takové situaci dochází pravidelně každý měsíc, když se všechno to učitelstvo vmáčkne do jedné třídy a netrpělivě čeká na další pedagogickou radu, tedy spíš na její konec. Bývá to totiž hrozný vopruz... A víte, která část pedagogické rady je podle mě ta nejotravnější? Myslím, že se jí říká volná diskuse. V okamžiku volné diskuse totiž do té doby víceméně tichý prostor protne paže některé z učitelek a otevře, dámy a pánové, takové téma, které si prostě zaslouží více než jeden jediný názor. A O TO TADY JDE. Každá má svou pravdu nebo každý, ale u mužů učitelů se tato vlastnost tak často nevyskytuje. Hodně učitelek jednoduše hodně ví, takže jak k tomuhle dojde, je mi jasné, že nestihnu autobus ani v půl, ani v celou a možná ani za hodinu. Jen si v duchu říkám: “Prosím, už žádné volné diskuse!” Jenže u pedagogického sboru to není jen tak jednoduché. Jedná se o skupinku lidí, kteří jsou velice osobití, málokdy se nezapojí - plánují, organizují, do všeho musí kecat. Hned při prvním setkání na nich poznáte, že je jejich práce poznamenala navěky … a mezi ně já právě patřím. Taky jsem poznamenaná. Snažím se bránit zuby nehty, ale faktem je, že níže zmíněné věty mi již nejsou úplně cizí: “Tohle přeci vím!” “Tohle ti MUSÍM vysvětlit!” nebo “Ty děti v dnešní době, to je hrůza!” - NE, POČKEJTE, tady ještě nejsem, i když nenávratně se tam řítím. Ale co je nejhorší? Jako kantor často zapomínám, že už nesedím ve třídě, ale doma na gauči. Neuvědomuji si, že zrovna nenutím k poslušnosti své žáky, ale i svou dceru, manžela nebo psa - jediný on mě tak miluje, že jako jediný neodporuje a pod vidinou piškotu udělá vše, co mu řeknu. Je to můj piškotový král! Učitelský sbor tedy šumí často a rád. Vlastně např. u nás v kabinetu není nikdy klid, buď šumíme společně- to když láteříme nad znalostmi našich žáků nebo každý sám (to, když si hlasitě promýšlíme následující hodinu nebo se vztekáme nad haldou oprav). A nakonec jak šumí žáci? V tomto případě asi nejde jen o šumění, ale také o šepot, hukot, jekot, řev a samozřejmě i smích či chichotání. Škoda, že se nedá přesně nastavit to, aby děti místo šumění šeptaly nebo místo hučení jen vydržely sedět v naprostém tichu - kdyby to totiž uměly, bylo by vyhráno! Jenže jakmile má ve třídě šeptat jeden, musí ho jiný šeptem přešeptat a další zas o kousek víc. A to už pak nikdy ticho nebude! Jak tedy s šuměním naložit? To máte tak: když nechcete, aby se kolem vás šumělo, musíte “obecenstvo” zabavit nebo zaměstnat- jen k tomu, prosím, nepoužívejte “volnou diskusí”. A když vám šum naopak nevadí, klidně se zaposlouchejte, on se člověk kolikrát dozví takových věcí! Anebo se pokuste splynout s prostředím a nechat to vyšumět.
Dee Autor Dee