Jak si spolu už teď povídáme?

Úvodní stránkaJak si spolu už teď povídáme?
4.září 2017 od Dee v rubrikách O dětech
štítky děti, rodiče, Rodina, Těhotenství, mluvení

Když jsem byla poprvé těhotná, tolik jsme si nepovídaly. Vlastně jsem ani nevěděla, co tam má první dcera dělá. Pamatuji si, že jsem si musela večer lehnout  na záda a dlouuuuho čekat, než se vůbec ukázala nějaká “vlnka” na mém břiše. Vzala jsem si telefon do ruky a chtěla něco z těch pohybů zvěčnit, ale to se ani mně, ani mému manželovi nikdy nepodařilo. B. se prostě nechtěla nechat natočit

Teď čekám miminko podruhé a všechno je zas jinak, resp. vím o každém jeho pohybu: o škytavce, o protažení, o překulení se na druhý bok. Četla jsem, že při druhém těhotenství bývá břišní stěna již  mnohem citlivější, ale že budu vědět o každém žďuchnutí, mě překvapuje a fascinuje zároveň.

A tak jsme si začaly povídat.

Pozoruji, kdy “moje malá” vstává, co jí budí, jak se jí líbí, když si spolu povídáme, tancujeme, cvičíme, běžíme nebo jdeme dlouhou chůzi. Sleduji které hlasy poslouchá a u kterých se raději schová do mého klína. Poznám, kdy se protahuje, kdy mě chce pozdravit, otáčí se nebo kope. Už se nám podařila i malá sesterská rozmluva, a to právě v momentě, kdy se B. zlehka opřela o mé břicho a tak dlouho jí přemlouvala k pohybu, až jí ta maličká ťukla přímo do tváře. Asi si dokážete představit, jak krásný zážitek to byl.

Četla jsem za poslední dny mnoho článků na toto téma a názory na vliv matky na dítě během těhotenství se v každém z nich dost liší. Myslím, že je to spíš individuální záležitost. Já jsem během mého druhého těhotenství bohužel prožila i velmi smutné období, což přineslo víc slz než radosti, ale pořád doufám, že to to mé malé škvrně poznamenalo co nejméně. Věřím, že některé pocity “jím jen projdou”, a že až budeme tady spolu “na světě”, už budeme prožívat hlavně šťastné chvilky. 

A jak navázat s miminkem spojení? 

Dotýkejte se svého břicha. Existují dokonce i “masáže”, které můžete provádět tak, abyste se mohli s děťátkem spojit (najdete je na YouTube pod pojmem ”haptonomie”). Vaše dítě už pozná, kdy se ho dotýkáte vy a kdy je to někdo jiný. Pohlazením bříška dáte miminku najevo, že na něj myslíte a že ho máte ráda. Dítě si na dotyky zvykne a může se stát, že vám kontakt na místě vašeho doteku dokonce  oplatí. 

Kreslete si na břicho. Některé maminky si v těhotenství rády kreslí na pupík, vždycky je to něco pěkného podle toho, jak se cítí. Můžete malovat prstovými barvami, hennou, šlehačkou nebo marmeládou. Vaše dítě sice obrázek neuvidí, ale bude cítit vaše doteky a taky ten uvolňující pocit, který z toho máte, a to vás může jedině těšit. 

Mluvte se svým miminkem. Děti nejraději poslouchají maminčin hlas a taky její puls. Dokáží rozeznat, jestli mluví právě s ním nebo s jinou osobou. Pokud již znáte jméno miminka, používejte jej. Je schopné si zapamatovat, co jej uklidňovalo ještě než přišlo na svět a to samé jej může uklidnit i po porodu. Povídejte mu pohádky, příběhy nebo klidně jen to, co se děje kolem vás.

Zpívejte mu. Tvrdí se, že děti, kterým maminka zpívala ještě v prenatálním období, bývají méně plačtivé a často se u nich objevuje nějaký talent či kreativita. Výzkumy dokazují, že písně, které dítě slyšelo během těhotenství, preferuje i po narození.

Pouštějte mu hudbu. Hudba, kterou miminko slyší v době těhotenství by měla být klidnějšího rázu a její hlasitost by neměla přesahovat 90 dB. Obecně se doporučuje spíše hudba vážná (velikáni jako Bach, Vivaldi, Mozart, atd.), protože tato hudba je oproti dnešní moderní hudbě mnohem klidnější, rytmičtější, pravidelná a harmonicky vyvážená. Takový druh hudby pak může u dítěte rozvinout empatii i hudební talent.

Hýbejte se, tančete. Prostřednictvím pohybů vycházejících především z pánve, dochází k fyzickému i psychickému uvolnění nejen maminky, ale jejího dítěte. Osobně doporučuji plavání nebo těhotenskou jógu, po které vždy cítím velkou úlevu od otoků, bolestí zad nebo jiného svalového napětí. Pohybem se také lze lépe připravit na přirozený porod. 

Zapojte tatínka. Každý táta prožívá období těhotenství vlastním způsobem. Měl by být ženě oporou, poskytovat jí pocit jistoty a bezpečí při společném očekávání dítěte.

V této době je nedílnou součástí vývoje miminka nejen svými geny, ale rovněž i svým přístupem. Zkuste ho tedy zapojovat do vašeho těšení se na miminko, nechte ho sáhnout si na vaše břicho, když cítíte uvnitř pohyb, nechte ho na vašeho potomka mluvit, ideálně mu i zpívat ... vztahy ve vaší rodině to rozhodně posílí.

Dee Autor Dee