Jak jsme zachránili pana Špačíka

Úvodní stránkaJak jsme zachránili pana Špačíka
6.červenec 2015 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství, Výchova
Když jsme letos vyráželi do jižních Čech, nebyla jsem schopná zabalit ani za tři dny. Jakmile totiž nebalím jen pro sebe, je to vždycky hrozná fuška. A co potom balit pro batole! Každý den ušpiní přinejmenším dvoje tepláky a minimálně dvakrát jí převlékám tričko. Tedy když jsme někde venku nebo na zahrádce, bývá ještě hůř a co teprve, když prší nebo je poblíž bazén. Takže jsem nacpala tašky k prasknutí a vyrazili jsme. Natěšeni na jihočeská dobrodružství jsme přežili tři zdržení. Rodiče na místo výjezdu dorazili s hodinovým zpožděním, páni policisté zjistili, že má manžel již měsíc propadlý řidičský průkaz a nakonec jsme byli donuceni hodinu čekat, než v určitém úseku naší cesty proběhnou závody aut. Vážně švanda. Už jsem si říkala, jestli se nemáme raději otočit a jet domů, ale jsme tu. Bydlíme v posledním domku ze tří. Kolem je jen les, hrachové pole, les, kukuřičné pole a nad domkem balíky svázané slámy. Abychom prozkoumali okolí, vyrazili jsme hned druhý den na zmrzlinu do nejbližší vesnice. B. si vzala kolo a vyrazila před nás. Ještě, že tu projede jen traktor jednou za hodinu a člověk jí může nechat uhánět před námi. Vidím její nohy, co se střídají tou největší možnou rychlostí, potom je zvedne a kolo ji doveze k dalšímu třešňovému stromu. A tak si to tu šine krajinou. Tentokrát se ale v jednom místě zastavila a začala pískat a výskat a než jsme k ní doběhli, seděla na bobku a cosi povídala směrem k zemi. Na kraji silnice sedělo malé ptáče vypadlé z hnízda. Mrzí mě, že jsem ten moment nevyfotila, protože vidět ty dva, jak jsou oba zvědaví a zároveň se trochu bojí, byl kouzelný zážitek. Děda vzal malého špačka do dlaní a ještě jsme si ho prohlédli. Pan Špačík otvíral zobáček a volal maminku, což jakmile jsme B. vysvětlili, začala opakovat máma - mimi - máma - mimi a nedala se zastavit. Děda ho položil pod strom do trávy a tím se stal hrdinou celého dne. Od té doby, jakmile vidíme podobný strom u cesty (někdy je jich i několik za sebou), B. začne znovu křičet a svými slůvky připomínat, co se stalo.
Jak jsme zachránili pana Špačíka
Všechny nás baví, jak už propojuje dvě, tři slova, vytváří první věty. Tónem hlasu pak většinou ještě doplní pocit, který v ní daná událost vyvolává. Napadlo mě, jak ještě mohu podpořit rozvoj její řeči? Mezi dětmi jsou v této oblasti velmi často velké rozdíly. Obecně platí, že dříve mluví děvčata než chlapci, ale já znám zrovna pár malých kluků, kterým to teda povídá ještě víc než B. Důležité, myslím, je děti do mluvení nijak nenutit, neopravovat a umět je za pěkná nebo nová slova náležitě podpořit. A z dalších rad:
  1. Umožněte dětem, aby mohly sledovat vaše rty. Při mluvení často navazujte oční kontakt.
  2. Podporujte jejich jemnou i hrubou motoriku, je velmi úzce spojena i s vývojem řeči. Děti motorické zdatné většinou i lépe mluví.
  3. Nezapomínejte na prvky rytmizace: básničky, písničky, čtení a vyprávění podle knížky.
  4. Dejte dítěti prostor reagovat. Po tom, co mu něco řeknete, chvíli vyčkejte. Mnohokrát býváme na naše děti až příliš rychlí.
  5. Využívejte melodii a dynamiku hlasu, když dítěti něco vyprávíte.
  6. Podporujte dialog: zopakujte slovo nebo jen zvuk, který dítě vysloví. Zkuste ho navést, aby vám na věc ukázalo nebo ještě lépe přidalo slova další.
Na závěr: NEZAPOMÍNEJTE SI VŠE DOKUMENTOVAT. Dnes jsem se náhodou dostala na svém počítači k nahrávce pláče mé dcery, když jí bylo jen pár měsíců. Bože, jak já byla z toho pláče kolikrát nešťastná! A teď? Měla jsem hroznou chuť se vrátit v čase a zas jí chovat, hladit a líbat do vlasů, aby se uklidnila.
Dee Autor Dee