Hledá se modrý slon

Úvodní stránkaHledá se modrý slon
16.listopad 2016 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, dětství, Hry, rodiče, Rodina

Víte, že sloni nosí štěstí? Jsou pokládáni za symbol suverenity, síly a pevnosti. Slon se zvednutým chobotem je v Asii nebo v Thajsku příslibem štěstí. Všichni máme aspoň jednoho doma, a určitě i vy!, plyšového, z keramiky nebo ze dřeva. Dárek, který snad nikoho neurazí a musí potěšit, protože znamená, že na vás někdo myslí.

Malého keramického slona dostala i má babička teď nedávno a při své neskonalé dobrotě dovolila B. si s ním hrát … Co dodat? Neměla to dělat. B. ho nejdřív seznámila se všemi babiččinými starožitnými panenkami, potom povozila v kočárku, schovala do hrnečku, pod stůl v kuchyni, byla se s ním vyčůrat, strčila mi ho do kabelky a pak zas položila na okno, až najednou přiběhla bez něj.

„Kam jsi dala toho malého modrého slona?”
„To já už nevím, maminko.”
„No tak, přeci si pamatuješ, kde ten slon je, B!”
„Možná tady v šuplíku!” (Nebyl tam.)
„Myslím, že uletěl, víš?”
„Ale vždyť sloni přeci nelítají!”
„Jo, jo, mami, tenhle letěl!”
„A jak?”
„Chobotem!”

Nenašly jsme ho. Prohledaly jsme snad úplně všechno, slon nebyl a není do teď.

Jako rodiče jistě taky pár takových historek máte. Jen mě pořád překvapuje, jak to ty děti dělají a hlavně proč to dělají. Vždyť už si potom s tou hračkou nebudou moci hrát. A jak to, že se nikdy neztratí nic, co by postrádaly.

Je to vlastně taková hra na schovávanou. (Akorát tady toho druhého už prostě nenajdete.)  Hráli jste ji jako malí taky? A co teď jako dospělí s vašimi dětmi? S malými dětmi je to vážně legrace. Chovají se trochu jako pštrosi, co strkají hlavu do písku s domněnkou, že když nevidí vás, nemůžete vidět vy je. Pokud tedy budete hrát s dětmi na schovku, jste vítěz, ještě než řeknete “Už jdu!” To je prima motivace nebo ne?

Když jsem tuto hru hrála s B. poprvé, byla to legrace. Moc ty pravidla nepochopila, takže se schovávala pořád na stejné místo a já vlastně hrála taky hru. Mohla by se jmenovat: “Na tisíc a jeden výraz překvapení”. Kouzelný zážitek.

 

Fakt je, že i přesto, že se mnoho her z mého dětství již nehraje, tahle je mezi dětmi pořád oblíbená- hrají ji ve škole i mimo ni. Mimochodem vybavíte si ještě nějaké hry z vašeho dětství? Jako vzpomínku na dětství jsem jich pro vás pár našla:

Krvavý koleno (na Moravě Krvavý dědek)

Za hororovým názvem, se skrývá obdoba klasické honičky. Existuje více verzí hry, základ ale zůstává stejný. Vybere se jedno dítě, které bude představovat Krvavé koleno. S dalším hráčem se domluví, v kolik hodin začne chytat děti, např. v pět. Pak hráči odříkávají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbila, lampa ještě svítila..." až do páté hodiny. V tu chvíli hráč domluvený s Kolenem zakřičí: "Lampa zhasla!" a Krvavé koleno začne děti chytat. První polapený je nové Krvavé koleno.

Skákání gumy

Guma se nevyhnula snad nikomu v mém dětství. Princip byl jednoduchý. Dva lidé se postavili čelem k sobě a delší okrouhlou gumu si navlékli kolem kotníků. Ten uprostřed musel přeskákat určitou sestavu, postupně se ve skákání vystřídali všichni. Kdo to zvládl, postupoval o "třídu" výš, kdy se guma posunovala do výše půli lýtek, kolen, půlky stehen a tak dále. Moc mě ta hra bavila!

(Pozn.: na Hračkárně lze zakoupit NÁVOD NA SKÁKÁNÍ GUMY.)

Hututututu

Hráči se rozdělí na dva týmy, kdy z jednoho z nich ten vybraný vbíhá mezi své protivníky. Snaží se jich co nejvíce plácnout a pak se dostat zpátky na svou polovinu, což ale nebylo nikdy moc jednoduché. Soupeři se na vás rychle sesypali a nechtěli vás pustit zpět. Pokud se to přece jen povedlo, všichni, kterých jste se dotkl, vypadli. Podobně se hrály i hra “Rybičky a rybáři”.

Cukr, káva, limonáda

Jedno z dětí stojí opodál zády k ostatním a odříkává: "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!" Na poslední slovo se prudce otočí a v té chvíli musí všichni "zkamenět". Jakmile se někdo pohne, je poslán na start. Tahle hra mi šla.

Honzo, vstávej

Jeden hráč si stoupne před ostatní, např. na opačnou stranu místnosti. Každému postupně říká: "Honzo, vstávej" a dotyčný mu odpovídá otázkou: "Kolik je hodin?" Odpověď zní například: "Pět slepičích", "dva mravenčí" a "tři sloní" a "Honza" popojde o dané kroky dopředu. První, kdo dojde až k hráči na opačné straně místnosti, vyhrává.

Tak kterou jste si vybavili? A pamatujete si detaily? Klidně mi je napište.

Ps.: Kdybyste náhodou našli malého modrého slona z keramiky, pošlete ho, prosím, zpět mé k babičce na okno. My ho pořád ještě nenašli.

Dee Autor Dee