Éro letí, nemá děti

Úvodní stránkaÉro letí, nemá děti
17.červenec 2015 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky Česko, děti, Sport
Když bylo B. teprve pár měsíců, řešili jsme, jestli bychom s ní neměli chodit na plavání. Jasně, není to ještě takové to opravdové plavání, ale aby měla vztah k vodě nebo ještě lépe, aby se vody nebála. V té době jsem již začínala sem tam odpoledne učit a tohle byl zrovna čas, který jsem zastat nemohla. Poprosila jsem tedy manžela, jestli by si tuhle aktivitu s naší dcerou nevzal na starosti. Zajásal. Netrvalo dlouho a začali jezdit pravidelně na hodiny plavání pro nejmenší. Zprvu to prý B. nijak nevadilo, ale jakmile mělo dojít k potopení hlavičky nebo i jen jejímu polití, už byl oheň na střeše. Jednou jsem šla místo manžela já. B. se tak úpěnlivě držela ramínek mých plavek, že mi je málem utrhla. Vůbec se mě nechtěla pustit. Došlo mi, že takhle to dál nepůjde. Nejspíš se tam již dříve něčeho lekla nebo jí něco nebylo příjemné. Bylo po legraci. Plavání jsme tedy přerušili a začali spolu zase pomalinku od začátku. S dětmi je vše hodně o fantazii, parádně je díky ní můžete navnadit na cokoliv, co chcete a nebo si taky představit lecjakou pohádku, ale na druhé straně: jakmile si vymyslí někde nějakého bubáka, už s nimi nic neuděláte. Pamatuji si, že mi jedna má kamarádka vyprávěla, jak její syn miloval vodu, taky chodili plavat, šlo mu to. Jednou však přišel s tím, že je to hlubina a bylo to. Díky bohu jsou u takto malých dětí podobná konstatování podle mě většinou jen přechodným obdobím. V každém případě strach z vody B. během roku nijak nepřekonala, sotva jsme jí zvládali polévat hlavu po mytí vlasů. Byla jsem zvědavá na léto. To jsme se totiž měli vypravit na dvě chaloupky, přičemž u každé z nich byl bazén. Na začátku bylo koupání především nepříjemným kňouráním, opravdu se vody bála, ale teď už k vodě láká všechny ostatní. A co nás zachránilo? Éro letí ... Nejdřív jsme s ní jen v bazénu chodili, prsty na nohou se dotýkala vody a já jí u toho zpívala "Holka modrooká, nesedávej u potoka ... ". Pomalu jsme ponořovali další části jejího těla až za dvě, tři koupání už byla ve vodě po krk. Jen se nás stále držela a nechtěla pustit. Na řadě byla hra- hra s míčky, konvičkami, žabkami, nafouknutým lehátkem či jinými hračkami do vody. Musela se naklonit, pro něco sáhnout, povozit na zádech dědy nebo táty. Prostě legrace ve vodě. A bylo to najednou lepší!
Éro letí, nemá děti

Chtěla jsem, aby začala vodě věřit

Postupně jsme se dostali až ke šplíchání, foukání do vody, dělání vlnek i velkých vln, kopání ve vodě, plácání, až se nakonec dokázala s tatínkem i ponořit. K tomu právě byla dobrá již zmíněná říkanka. Éro letí, nemá děti. My je máme, neprodáme. U ní můžete dítě v libovolném tempu vyhazovat do výšky nad vodu. Samozřejmě postupně, nic neuspěchejte. Pokud chcete naučit děti nebát se vody nebo dokonce plavat, je třeba ale dodržet několik základních pravidel. Pár jsem jich pro vás vybrala.

Rady odborníků

Pokud nejste sami výborní plavci, je dobré svěřit základy plavání odborníkovi. Zamezíte tak nesprávným návykům nebo strachu z vody. S dítětem by měl ve vodě být hlavně ten z vás, kdo má vodu rád. Nebojí se potápět, skákat do ní či tam dělat různé skopičiny. Děti by mohly váš strach vycítit. Z nadnášecích pomůcek instruktoři doporučují raději rukávky nebo kroužky z pěnové hmoty, ke kruhu bývají skeptičtí. Nikam nespěchejte a hodně si hrajte. Ideální jsou pro začátek hry s pískem u břehu nebo samotná brouzdaliště. Foukejte do vody, zkoušejte splývání s destičkou nebo si pomalu potápět pusu, nos, oči ... Nebojte se potápět pod vodu, lovit různé předměty. Pro dítě je pohyb pod vodou snadnější. Zkuste se vyhnout zacpávání nosu nebo zavírání očí, tím dítě spíš zbrzdíte. Potápěčské brýle mohou být skvělé pro různá podvodní pozorování a dobrodružství. Jakmile se dítě nebude bát pohybovat pod vodou a bude mít chuť se od vás vzdálit, můžete začít s plaveckých styly, jako první se doporučuje znak. Hurá do vody, drazí rodičové, než nám ty naše kouzelné malé bytůstky vyrostou!
Dee Autor Dee