Dárek prababičce

Úvodní stránkaDárek prababičce
12.srpen 2015 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství
Dnes jsme předávaly dárek mé babičce, B. tedy své prababičce. Snad se nebude zlobit, když prozradím, že jí bylo před několika dny 76 let. Dárek jsem doma ukázala mé dceři a nejspíš ji namotivovala tak moc, že se už od domova nechtěla pustit dárkové tašky. A i když ji nemohla skoro uzvednout, táhla ji celou dobu sama. Jakmile babičku uviděla, zvedla celkem omlácený dar pár milimetrů nad zem a zamumlala něco jako "babu nejlepší". Byla roztomilá ...

O babičce-prababičce

Musím říct, že jednou z největších předností naší babičky je, že je ta nejlepší vrba na světě! Nikdy v životě mě nepřeruší nebo nepřestane v polovině poslouchat. A to já jí kolikrát ZASYPU takovou spoustou nedůležitých informací, že už by kdokoliv jiný vymyslel cokoliv!, jen aby se mě zbavil. Ale ona ne. Poslouchá a poslouchá a nakonec se ještě na něco, světe div se, ZEPTÁ, což umí podle mě jen "elita vrb". Přála bych si být jednou jako ona. B. ji věčně tahá za zástěru, pravidelně na návštěvě ušpiní alespoň jeden ubrus, na zemi rozšlápne několik hrášků nebo i kousek mrkve z polévky, přehází všechny panenky z babiččiny sbírky. Často odmítne jídlo, o které nakonec projeví nevídaný zájem, když už jsme na odchodu (takže zase zdržovačka) a kolikrát provede i jiné lotroviny, což mě už dohání k šílenství, ale babičku ne. Odcházíme s polévkou k večeři, domácími vajíčky, jogurty a nějakou tou korunkou na zmrzlinu, kterou si babička-prababička nedá nikdy vymluvit. Určitě to také znáte. V tomhle je pro mě stáří kouzelně poklidné, laskavé a moudré.
Dárek prababičce
Myslím, že právě pro toto období života platí asi nejvíc: oči jsou oknem do duše. Jen se zkuste na to někdy zaměřit a chvíli se jim do očí dívat. A když k tomu ještě rádi vypráví, budete překvapeni, co vše se můžete dozvědět. Pár takových osobností jsem již ve svém životě potkala. Byly chvíle, kdy jsem z nich nemohla spustit oči, zavřít pusu nebo jim přestat naslouchat. Bavili mě moc. Tolik toho viděli, tolik toho ví a přeci jsou skromní a pokorní, což mnohým z nás, co ještě nevíme, dost chybí. Každopádně taková sdílnost mé babičce chybí. Často jsem se jí ptala na minulost, ale ona o svém životě moc nevypráví, možná nechce nebo prostě jen není vyprávěcí typ. Proto jsme jí taky koupili takový dar ...

A cože bylo tím dárkem?

Byl to vlastně dárek víc pro nás než pro ni. Kniha, díky které se toho o babičce konečně můžeme víc dozvědět. Můžeme si představit, jak žila. Musí v ní odpovídat na různé otázky a když se k tomu ještě přidá pár hodně starých fotografií, bude z toho hotový rodinný poklad. No, řekněte sami: "Vy si svou prababičku nebo pradědečka pamatujete?" Já ne. Jen vím z vyprávění, že má prababičku mívala plné kapsy bonbónů ...  to zní moc hezky, ale i tak mi to přijde strašně málo! Chci vědět víc a nejen o ní a nejen pro sebe, taky pro mou dceru. Chci, aby B. věděla něco o svých předcích a aby to, co už si jako stará nebudu pamatovat nebo zapomenu vyprávět, mohla někde vyčíst. Takže nechť je tento článek pro vás motivací: vyprávějte, foťte, natáčejte a udělejte si čas na vyprávění starších, pro vás i pro vaše děti. Nezapomeňte, že takové vzpomínky a informace když nikdo nevysloví nebo nezapíše, tak se nakonec ztratí stejně jako osoba sama.12
Dee Autor Dee