Čeho se děti bojí?

Úvodní stránkaČeho se děti bojí?
31.květen 2018 od Dee v rubrikách O dětech
štítky děti, dětství, rodiče, Rodina

Tohle téma mě napadlo, když jsem nedávno fotila mou dceru v lanovém centru jen pár metrů nad zemí. Měla ten nejupřenější výraz a v očích trochu strach. Bála se. Vždycky se bála výšek a bylo jedno, jak “velké výšky” to byly, měla z nich prostě pokaždé respekt. 

Zajímalo by mě, kde se takový strach v člověku vezme, zvlášť, když je ještě takhle malý. Pamatuji si, že když jí byly asi dva roky, sehnal manžel lístky na dětské představení do divadla. Nadšeně mi hlásil, že budeme sedět na balkóně. Jo, znělo to prima, tedy do té doby, než jsme na místo dorazili a posadili se i s B. přímo k zábradlí. Pak už to bylo hotové peklo. Kdyby mohla, odšoupla by nás všechny až někam do rohu a hrooozně mačkala. Ruce se jí potily, nechtěla se dívat, nakonec jsme museli divadlo opustit. Vadila jí ta výška, ale proč to jsem do dnes nezjistila. 

Teď, když jsem tu fotku upravovala, napadlo mě, jaká VÝŠKA to pro ni asi musela být. Před ní šel mnohem menší chlapec a jako by nic se po té úzké čáře ve vzduchu přesunul z místa na místo. Pro ni to už tak jednoduché nebylo - stála pořád na začátku a nenápadně se konečky prstů dotýkala stromu. 

Tohle jsou ty chvíle, kdy se jako máma snažím vmáčknout do těch malých dveří, které by mě pustily do dětského světa, abych jí lépe rozuměla a mohla jí pomoct, ale už se tam prostě nevejdu. Ani já, ani vy- to si musíme přiznat. A právě díky tomu si mnohdy ani neuvědomujeme s čím vším se naše děti potýkají nejen jako školou povinné, ale velmi často i dřív. 

Čeho se vlastně děti nejvíce bojí? 

  • odloučení od maminky a taky cizích osob (to nejvíc ty nejmenší)
  • neznámého hlasitého zvuku, prudkého světla, nečekaného pohybu
  • tajemné tmy
  • některých zvířat
  • strašidel
  • neznámého prostředí (starší děti)
  • nepříjemných situací
  • kostlivců a smrti
  • bolesti a lékaře
  • neúspěchu, špatných známek, chyb (ty starší)
  • odmítnutí milovanými osobami (všechny děti)

Jak nejlépe na strach vašich dětí reagovat? 

Hlavně se dětem nijak nevysmívejte!
Nedělejte si z toho legraci. Často je to legrace jen pro dospělé, ale děti to uvnitř může opravdu trápit. Jejich strach bývá velmi hluboký a opravdový! Odborníci tvrdí, že zhruba do věku dvanácti let mají děti problémy logicky rozlišit, co je realita a co je jen jejich fantazie. 

Pozorně dítě vyslechněte.

Nesnažte se dítě přesvědčit nějakým logickým vysvětlením, že to vše se mu “jen zdá”, a že to není opravdové. Lépe než tvrdit, že strašidla neexistují, je vymyslet, jak je zahnat. Buďte nápadití! Použijte např. “speciální” sprej, který s nimi zamává, zpívejte s nimi posměšné písničky, vezměte do postýlky kouzelného plyšáka-ochránce, pořiďte malou noční lampičku. Buďte tak vážní a opravdoví, jako je ten jejich strach. Buďte jim oporou. 

A co když nic nepomáhá?
Obrňte se trpělivostí a pokaždé, když se vaše dítě takto trápí, buďte s ním. Obejměte ho a dokažte mu, že na to není samo. Děti se musí naučit, že není důležité se nebát, ale naučit se strachu postavit čelem a umět ho překonat. Čas jim ukáže, že nejsou jediní, kdo se bojí. 

Naše dcera na strach naráží každou chvíli. Teď momentálně se bojí žížal na cestě před domem. Ale nevzdáváme to- povzbuzujeme jí, aby se nebála a snad i díky tomu se s tímhle nepříjemným pocitem nakonec vždycky dokáže nějak vypořádat. Nenechme děti, aby se bály, jsme přeci jejich rodiče - jejich průvodci a ochránci.  

Dee Autor Dee