Blíže k dětem

Úvodní stránkaBlíže k dětem
5.říjen 2014 od Dee v rubrikách Nové články, O dětech
štítky děti, mateřství, učení
Ať chcete nebo ne, každý máme v sobě někde ukryté malé dítě. Jsou to buď jen vzpomínky na bezstarostné období, kdy jste dupali v holinkách kalužemi a nebo se občas uvnitř proměníte v toho caparta, který kdysi měl svůj svět ještě plný opravdového dobrodružství. Dnes už asi nestrčíte ruku skrz díry v plotě, aby jste ukradli sousedům ze zahrady pár malin, ale přiznejte se, že když dané místo dnes míjíte, máte při nejmenším na tváři drobný úsměv. No vidíte, a to je to, co stačí, když chcete být k dětem blíž! Jen si vzpomenete a začnete jim vyprávět, a nebo ještě líp, vezmete je za ruku a půjdete se podívat, jestli tam za plotem jsou maliny ještě dnes. Troufnu si říct, že mám k dětem blízko. Je to především díky mé práci. Snažím se jim pomoci. Učím je všechno, co se nestihly naučit ve škole, a protože upřednostňuji individuální výuku, často narážím i na další okolnosti a detaily jejich barevného světa. Kolikrát se nezabývám jen českou gramatikou nebo prvky v chemii, ale snažím se taky najít co je trápí i jinde. Přiblížit se té malé duši, která prostě jen zrovna zaměřila svou pozornost jiným směrem, než se zrovna "má". U dětí je hrozně jednoduché ztratit pozornost, snadno je zaujme nějaká lákavější zábavnější věc. A právě v tento moment je pro ně moc důležitá pomoc dospělého. Měl by jim ukázat cestu, upozornit na úskalí a dát své ratolesti tolik prostoru, aby mohla svobodně růst a zároveň ji nezasáhla nějaká nepříjemná životní událost. Akorát, že najít právě tenhle přístup, kdy vše je velice závislé na okolnostech i povaze dítěte, je mnohokrát velice složité.Totiž my dospělí se taky kolikrát zaměříme jiným směrem, než se zrovna "má".

Mateřství

Víte, vždycky jsem se snažila být svým žákům co nejblíž, ale faktem je, že to pořád byli "jen" moji žáci- děti, které přicházely a odcházely, a já jim nejen pomohla, ale také si mezi nimi našla spoustu přátel. Teď učím zase na jiném místě, nové děti a k tomu řeším i jejich potíže, a k tomu všemu ještě prožívám nové období, jež změnilo  úhel mého pohledu - stala jsem se totiž zatím MAMINKOU. Narodila se nám holčička, kouzelná a nejkrásnější na světě, samozřejmě. A jako první v mém životě, dokázala postavit celý můj předešlý život hlavou dolů- byla to vážně parádní "stojka" - pěkně se odrazit a hop, zastrčit zadek, napnout kolena, zpevnit celé tělo a snažit se udržet rovnováhu. Rovnováhu! Jo, tak právě tu jsem často neměla! Každá maminka svůj začátek mateřství prožívá jinak. Já, rádoby moderní maminka po třicítce, jsem se ideálně viděla jako klokaní máma- na břiše kapsu a u prsou přisátého mého novorozence, který protože je u mě a má vše, co potřebuje, určitě bude klidné miminko! Ale ona nebyla!!
Blíže k dětem
šestinedělí byla opravdu fuška!! Nic nebylo tam kde předtím.Jakoby zmizelo, co znám a někam se ztratily všechny mé záchytné body všedních dní. Pořád mě napadalo, proč mi to nikdo neřekl? Vždyť jste říkali, že to bude tak krásné období! Tolik jsem toho o dětech četla, abych byla připravená a teď jsem byla unavená a taky trochu smutná máma, která měla pocit, že se jí to mateřství vůbec nedaří. Párkrát jsem si poplakala, to asi aby v tom má dcera nebyla sama a manžel si mohl vyslechnout náš duet. Připadalo mi to chvílemi hrozně těžké! Předtím jsem měla svou práci a taky harmonii, ve které se můj život zdárně zabydlel, a teď mě nejvíc naplňovaly chvíle, kdy má holčička neplakala a já pomalu začínala žasnout!

Rodičovství

Mateřství je veliký souboj různých pocitů, ale přes všechna trápení v úvodu, musela vyhrát láska. Víte, bude to znít jako klišé, ale když se člověk zamiluje, létá a vznáší se- kolem vidí obláčky, polibky, laškovná pousmání, ale ten pocit je jednoznačně výjimečný a skvělý! Myslíte si, že to už to nikdy nemůže být víc, ale jde to!! Jde to, když prožíváte rodičovství! Ať už jsou to první úsměvy, krůčky, slova; všechno je najednou tak kouzelné! A i když při uspávání zpíváte už třeba po desáté všechny sloky písně "Černé oči" a váš malý zázrak vás přitom tahá za řasy, dělá do tváří falešné dolíčky nebo jen tak laškovně zamrká, aby byla legrace a máma se začala konečně smát, je to krásné období!! Někdy mám hroznou chuť si nafotit všechny ty druhy úsměvů a přitom taky nahrát každý druh pláče, ale co chci úplně nejvíc je a mockrát, zastavit čas! Už vás to někdy napadlo? Věřím, že určitě! Dřív mě uklidňovala myšlenka, že jsem ještě hodně mladá a zatím někdo určitě vymyslí, jak prodloužit můj věk. Teď, když už jsem oslavila Kristova léta, si zas často představuji, že snad vyjde alespoň to cestování časem. Musí to vyjít!! Vy kdo s tím můžete pohnout, tak doufám, že mě slyšíte a stihnete to! Já bych si totiž aspoň některé momenty přála prožít ještě jednou … teda, počkejte, vlastně raději víckrát!
Dee Autor Dee